Ondřej Šteffl

Ondřej Šteffl je výraznou osobností, která mluví do a o vzdělávání a školském systému. V roce 1990 založil a do 1995 řídil soukromé gymnázium PORG. Je zakladatelem a ředitelem SCIO (od 1995).
Na stránkách SCIO o něm píší: V posledních letech zdůrazňuje význam vzdělávání, které probíhá mimo klasickou školní docházku (tzv. paralelní vzdělávání). No, aby ne :)

Vybrala jsem několik jeho zajímavých myšlenek.

V roce 2010 byl řečníkem na TEDx Prague v roce 2010. Svůj příspěvek pojal (dle vlastních slov) jako horor...

Nicméně věřím, že vás, stejně jako mě, pobaví výčet toho, co žák ZŠ umí po jejím absolvování (tedy co po něm chce Rámcový vzdělávací program platný v ČR). 

• zapojit správně polovodičovou diodu
• v krátkých mluvených projevech správně dýchat a volit vhodné tempo řeči
• objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků
• vypočítat složení roztoků, připravit prakticky roztok daného složení
• orientovat se v základním vybavení kuchyně
• vysvětlit různé způsoby výživy hub a jejich význam v ekosystémech a místo v potravních řetězcích
• provádět jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vést pěstitelské pokusy a pozorování
• využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů
• využívat při tvořivých činnostech prvky lidových tradic
• formulovat a řešit reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav
• přečíst chemické rovnice a s užitím zákona zachování hmotnosti vypočítat hmotnost výchozí látky nebo produktu
• prokázat základní znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečného kontaktu se zvířaty
• využívat prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem a o vlivu změny magnetického pole na vznik indukovaného napětí
• orientovat se na stupnici pH, změřit reakci roztoku a uvést příklady uplatňování neutralizace v praxi
• vyjádřit vlstní názlor k problematice zdraví a diskutovat o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbližším okolí
• reagovat na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci
• modelovat a řešit situace s využitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel

Dala jsem si práci vyhledat si ho a podívat se, zda je plný takových kuriozit. A víte co? Vlastně ani není, Šteffl "vyzobal" ty nejkurioznější. Ale vyplývá z něj, že děti po skončení základky budou jako chodící encyklopedie. Chceme to?

Neměly by se spíš učit zorientovat se v situaci, kde se právě nachází a umět reagovat na to, co jim život přináší? A být spokojené se svým životem a umět tu spokojenost nacházet?

V březnu vyšel v Reflexu s Oodřejem Štefflem rozhovor. Nejvíce mě zaujala tato pasáž:

Dělali jsme ve společnosti Scio reprezentativní výzkum. Mimo jiné jsme se rodičů ptali, co je pro ně nejdůležitější. A víte, co nám vyšlo? Ne umět a chtít se učit, a už vůbec ne kreativita, ale to, aby se děti uměly radovat ze života. Jenže pak přijdou tytéž děti ze školy domů a rodiče se nezeptají, co ti udělalo radost, ale jakou jsi dostal známku. Rodiče tak vlastně nezajímá úroveň vzdělání, chtějí jen papír, vysvědčení, titul.

To je k zamyšlení... 

Vše, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce

• O všechno se rozděl.
• Hraj fér.
• Nikoho nebij.
• Vracej věci tam, kde jsi je našel.
• Uklízej po sobě.
• Neber si nic, co ti nepatří.
• Když někomu ublížíš, řekni promiň.
• Před jídlem si umyj ruce.
• Splachuj.
• Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
• Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
• Každý den odpoledne si zdřímni.
• Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
  
  (Robert Fulghum, Vše co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce)
  
  
  
  
  Letošní zápis do MŠ v Kladně proběhne 20. a  21. 3. 2014. Letos se změnily podmínky pro přijímání dětí – byl zaveden jakýsi bodovací systém. To se týká také MŠ Montessori v Kladně, protože i jejím zřizovatelem je Magistrát města Kladna.
  
  
  Držím palce všem dětem a jejich maminkám, které potkávám v Montessori klubu aby se pro ně v Montessori školce našlo místo. Možná vašemu dítku jsou teprve dva roky a vy vlastně rozhodujete o směřování jeho vzdělávání na spoustu let dopředu. Zatím totiž, bohužel, ani v Montessori škole nejsou místa pro děti, které do této školky nechodily.

Maria Montessori

Dneska jsem zas vedla diskusi na téma "Proč Montessori škola"... Jistě nemá smysl přesvědčovat, ale mám za to, že otvírat oči (dveře, obzory...) smysl má.

Jako úvod do problematiky se doporučuji podívat na dvoudílný životopisný film o této pokrokové a laskavé ženě. (ke stažení zde: 1. a  2. díl)

O útěku ze systému

Sleduju celkem velký ohlas, který má článek Tomáše Feřteka o skupině rodičů, kteří se rozhodli své děti vzdělávat jinak a založili občanské sdružení a jeho prostřednictvím soukromou školu.To je počin! Kdo se zkusil někdy byť jen prokousat administrativou ohledně zapsání školy do Rejstříku škol, ten o trochu více tuší, co to muselo být práce! Moc držím palce takovým nadšencům. Je to podle mého jedna z nejlepších osobních investic.

Práci Tomáše Feřteka sleduju od dob jeho působení v Reflexu. Vlastně od něj jsem si poprvé přečetla reportáž z kladenské Montessori školy někdy před deseti lety, kdy ještě fungovala jedna třída ve společné budově s MŠ. Tehdy poprvé mi blesko, že by to mohlo být skvělé. Do té doby jsem potkávala jen ty, kteří tvrdili, že to je jistě nějaká divná sekta. Šla jsem se přesvědčit sama a od té doby mám pocit, že jsem s T.F. tak nějak "na jedné lodi".
Doporučuji Vaší pozornosti Tomášův projekt "Rodiče vítáni" - dá se podle něj zorientovat v přístupu "běžných" základních škol nejen k dětem, ale také k jejich rodičům. Tomáši, díky za Vaši práci.

------------------------------------------------------
Poznámka pod čarou (zamyšlení k jedné facebookové diskusi): 

Je naprosto zjevné, že se smýšlení lidí mění... nebo aspoň v mé realitě. Zájem o duchovno mimo církve, větší porozumění příčinám a následkům, síle energie, kterou máme. Zájem o alternativní léčení, příčiny nemocí... Zájem o šetrný život, bydlení, jídlo, které nikomu neškodí.

Věřím, že se energie všech těchto lidí spojují. A že to vede k velké změně, která zjevně nastává... 

Nechme talent vzkvétat aneb Pryč s fast foodem ve vzdělávání

Jsem horlivým propagátorem hnutí TED. Jestli neznáte, aspoň se podívejte. Na stránkách TED.com je zásobárna inspirativních videí z konferencí TED a TEDx z různých oborů lidské činnosti. A ještě lepší je podívat se na nějakou naživo. Konají se teď v Česku docela často.

Dnes to téhle studnice sáhnu pro řeč Kena Robinsona. Mluví o tom, že je potřeba změnit pohled na vzdělání a ne inovovat, ale od základu přestavět vzdělávací systém. Udělejte si 18 minut času a poslechněte si ho (u mnoha videí si lze zapnout české titulky).

Mluví o talentu...
"Velká spousta lidí se potácí celým svým životem, aniž by měla skutečnou páru o tom, v čem tkví jejich talent či zda mají nějaký takový, co by stál za řeč."

...o reformě vzdělávacího modelu, o fast foodu ve vzdělávání, linearitě v našem životě, o industriálním a zemědělském pohledu na vzdělávání...

Moje oblíbená pasáž je ta s hasičem 9:27-10:42, která dává z pravdu tezi, že vrcholem života není dostat se na vysokou, ale dělat to, co milujeme. Podporujme své děti a také sebe, abychom se nebáli žít své sny.

"Každý den, všude, naše děti rozprostírají své sny pod našimi chodidly. A my bychom měli našlapovat  měkce."

Za pozornost stojí i oblíbená videa Kena Robinsona, pokud ještě nemáte dost :)

Nanovo

Mám moc ráda babí léto a podzim, ale začátek září bývá u nás, jako ve všech rodinách s dětmi, hektický. Na to se až tak netěšívám. Dnes jinak! Dnes se (velmi symbolicky na začátek mého psaní) otevřely v kladenské Montessori škole dveře 6. třídy a tím vlastně začal druhý stupeň, na který jsme se všichni více než rok chystali. V souvislosti s tím jsme dostali (a celé prázdniny rekonstruovali) nové větší prostory a v nich dnes začal nový školní rok.

Vzdělávání mě zajímá intenzivně už asi dvacet let. Ne takové to "klasické" školní. Hodně dlouho po ukončení povinné školní docházky, se kterou jsem mimochodem neměla žádný problém, mi došlo, že opravdové vzdělávání prostě vypadá jinak. Pracovala jsem pak na sobě sama, velmi intuitivně a dostala se na zajímavá místa - svého já i na světě. Pak jsem se stala mámou a zanedlouho řešila vzdělávání svých dětí. Pro ty jsem vybrala Montessori metodu a jsem s ní navýsost spokojená.

Podotýkám, že nejsem učitelka. Ale nejsme učiteli i žáky vlastně všichni? A pořád? Protože mě prostě vzdělávání a učení se baví a protože se kolem toho teď vlastně neustále motám, přichází mi do cesty mnohé zajímavé a inspirativní podněty. O ty bych se chtěla podělit a mít místo, kde je budu shromažďovat. A taky občas napsat něco o své vlastní zkušenosti s Montessori pedagogikou. A možná někomu trošku otevřít dveře... Proto jsem začala psát tenhle blog.

Velké přípravy na otevření dveří :)

"The world is school.
Class is always in session.
We are the students.
And . . . we are also the teachers.
The mops and sticks abound. " 

                                            Robert Fulghum